Hledáme nové nadšené lektory angličtiny, němčiny a dalších jazyků:

• silné osobnosti
• samostatné
• energické
• originálně uvažující
• se smyslem pro humor
• a nadšením pro cizí jazyky

---

Pokud takoví jste, jen nemáte zkušenosti s výukou, nezoufejte. Učit Vás naučíme! Poskytneme Vám výcvik pro výuku drilovou metodou, budeme s Vámi spolupracovat na Vašem dalším rozvoji. Přijďte se k nám podívat!

A až uvidíte energii a intenzitu drilové výuky a řeknete si "to určitě nezvládnu" … přečtěte si vzpomínky několika našich bývalých i současných lektorů :-)

Lektoři vzpomínají

• Robert
• Lenka
• Filip

Robert vzpomíná:

O Kurzech dr. Jílka (dnes Kurzy Jílek) jsem se dozvěděl od známého v červnu v roce 1992, právě když jsem složil státní zkoušku z angličtiny a odpromoval na lékařské fakultě. Hledal jsem dobře placenou brigádu a nabídka Dr. Jílka byla pro mě lákavá. Za dopoledne – tj. 4 hodiny výuky si vydělat 480 kč bylo pro mne ekvivalentní příjmu za celé 2 dny práce v nemocnici.

Nastoupil jsem tedy na povinných 10 hodin náslechů před prvním vlastním vystoupením pod ohnivým supervizorem Požárem. Během náslechů jsem propadal stavu beznaděje řka si, že požárovskou či jílkovsou kadenci myšlenek nejsem schopen vyprodukovat a co hůře, natož pak koordinovat mozek a mluvidla, kdy mysl musí mít připravenu další variantu věty již v momentě, kdy ústa chrlí předešlou myšlenku do auditoria.

Nejlepší jak se něco naučit je začít to učit:

Brzy v praxi jsem pochopil, že trychtýř do hlavy v logu školy (dodnes najdete zbytek Norimberského trychtýře trčet v usměvané hlavě uprostřed loga) neznamená jen nálev do hlavy posluchačů, ale taky pořádný (v dobrém slova smyslu) “jazykový brainwashing” lektora. Mozek jsem měl někdy tak dokonale vymytý/prodrilovaný a to zejména poté co jsem vzal hrdinně celou víkendovku – tedy 12 hodin, nebo celodenní 8-hodinovku. Doma jsem pak usínal se samodrilem v hladině alfa.

Sám jsem si také uvědomil, že každý následující týden výuky toho samého jsem sám hlouběji pronikal do podstaty anglické gramatiky a fixoval si a automatizoval chápání a znovuvybavování souvislostí. Lze to i zformulovat tak, že „bez učení u Jílka bych se angličtinu tak, jak ji znám dnes, nenaučil“.

Kurz i lektor je každý týden stejný, ale posluchačstvo jiné, přesto: Někdy, když bylo obecenstvo nechápavé, jsem měl sto chutí zakřičet: “Vysvětluji vám to zde, vy tupci, každý týden dokola a stale to nechápete!”

Nechci aby to vyznělo že lektor v Kurzech Jílek skončí s trychtýřem v hlavě kterým pak potečou litry psychofarmak, a tak nutně dodám, že jsem přežil a vydržel drilovat celé 2 roky v průměru 16 – 20 hodin týdně v době, kdy týdenní intenzívní “kurz pro středně a mírně pokročilé” byl každotýdenním chlebem.

K čemu mně to „trápení“ u Jílka nadále bylo?

Po dvou letech jsem se zúčastnil výběrového řízení pro místo u mezinárodní farmaceutické společnosti se zahraničním vedením, kde moje jazyková prodrilovanost sehrála důležitou roli pro přijetí do zaměstnání a nadále i pro profesionální růst.

Práci lektora v Kurzech Jílek doporučuji všem zájemcům, kteří mají rádi dynamický průběh hodiny, jíž vedou, eventuelně těm, kteří chtějí uplatnit své skryté herecké schopnosti.

Kurzy Jílek doporučuji všem ze svého okolí, pod Jílkův trychtýř jsem poslal i otce, manželku, sestru a syna. Stále žijí a mluví.

28.9.06

MUDr. Robert Horký, MBA Novartis s.r.o.
Ředitel divize oftalmologických léčiv
Česká a Slovenská republika

Robert pracoval jako lektor Kurzů Jílek v letech 1992 – 1994

---

Lenka vzpomíná:

Jelikož jsem byla zaučena do výuky němčinářkou Evou, tak jsem ze začátku působila na Honzu Jílka jako spící princezna. Byla jsem k lidem milá, ale nemělo to šťávu. Ruce za zády nebo v klíně, sice jsme drilovali, ale tak nějak pozvolna. Poté, co byl Honza na dozoru v mé hodině a pak mi (samozřejmě v soukromí) řekl, ze je to hrůza, tak to byl menší šok. Jak to, vždyť jsem to do teď dělala a nikdo si nestěžoval? Vysvětlil mi, že mám nechat dělat ruce co chtějí a nesvazovat je za zády.

Absolvola jsem jako žák kurz anglictiny (samozřejme stále v Kurzech Dr. Jilka), kde učili bráchové Požáři a zjistila, že je fakt co zlepšovat. S klukama byla sranda a dril bral dech. Člověk ze sebe sypal věty, které bych si nikdy nemyslela že vyslovím… Od té doby jsem byla v hodinách uvolněná, přirozená, zábavná. Bezva bylo, když jsme se s angličtinářema překřikovali – ve vedrech jsme otevírali občas dveře na chodbu. Jo, a dokonce na jednom hodnotícím večírku (ty se pořádaly pravidelně s kurzisty na závěr kurzu v blízké vinárně) se jedna kurzistka rozplývala před Honzou Jílkem, jak skvěle gestikuluju při výuce rukama…

No vidim, ze jsem se dost rozepsala a tak to mírně zrychlím, protože mám zažitků spoustu.

Proč jsem začala učit?

Protože jsem zrovna absolvovala roční intenzivní němčinu na jazykové škole. Byla to dobře placená práce a hlavně to byla kultivovaná práce (na rozdíl od manuální dřiny v Mrazírnách, nebo ucetním oddělení, kde jsem dělala předtím poskoka).

Jaký byl kolektiv?

Strašně bezva. Byla sranda, častokrát jsme zašli po kurzech na jídlo a pokecat. Sice tam byl občas někdo, kdo nebyl moje krevní skupina, ale bylo tam spousta lidí, který má krevní skupina byli a s jednou lektorkou jsme se dost sblížily a stýkáme se pravidelně do dneška. Bezva bylo, když jsme měli setkání všech lektorů s Honzou a diskutovali jsme nebo jenom tak kecali. Pak to nabralo pro mě ještě víc na intenzitě, protože jsem se do jednoho lektora angličtiny zamilovala, on do me… no, a jsme manželé… Takže Kurzy byly pro mě i srdcová záležitost. S pár lektorama jsem do dneška v kontaktu.

Důležitá pro mě byla taky osoba Honzy Jilka, kterej do věkově mladšího kolektivu zapadl bez problému, neb má mladou duši. Diskuse s nim byly poučný a psychologickej náhled mě přitahoval.

Co jsem říkala na metodu?

Nezvyklá, náročná (jak pro žáky tak pro lektory), možná drsná, ale účinná. Výsledky jsem viděla do několika dnů. Bavilo mě ukazovat lidem, jak je ten cizí jazyk vlastně jednoduchej, pokud pochopí některý pravidla. Jenže pokud člověk s jazykem dál nepracuje, tak se mu ten výsledek kurzu stejně vykouří z hlavy. A když jsem to viděla, tak mě pak mrzelo, že ta práce šla vniveč a to mě ke konci bralo chuť do učení. V učení jsem byla myslím profesionál. Když byla mezi kurzisty maminka, v tom zápalu práce jsem ji vykala. Vypracovala jsem si pohledy na hodinky, který nikdo z žáků nepostřehl. Nejen na své ruce, ale dokázala jsem rozluštit i čas na hodinkách studentů. Protože sledování času bylo dost důležitý a lektor, kterej pořád čučí na hodinky, může žáky znervoznit.

Jak mě práce uspokojovala?

Strašně moc. Milovala jsem zahajování kurzů. Nastoupila jsem jako mladinká holka před třídu a viděla jejich zděšení – he, tak mladá a bude nás učit? Pak zděšení nad stylem vyuky. Jenže do první přestávky jsem si získala všechny. Byly uneseni a nadšeni. Výborně fungovalo dělení se o zážitky z předchozích kurzů… Důležitá pro mě byla zpětná vazba formou hodnocení lektorů, který se dělalo s kurzistama na konci kurzů. Mívala jsem hodně dobrý hodnocení a to bylo, jako by mě někdo drbal za ušima a ja vrněla. Byla v tom taky soutěživost s ostatníma lektorama. Říkala jsem si tehdy, že mám práci, která mě baví, kde mám uznání od lidí i jejich pochvalu a kde mě dobře platí. Co víc si přát… Taky se ta práce dala skloubit se studiem a byla pružná. Jo, taky mě ta práce nabíjela. Když jsem se vrátila domů, byla jsem "nabuzená" a očička mě jenom svítily kolik ve mě bylo energie.

Ale nešlo to takhle nekonečně dlouho. Přestávalo mě to po delší době bavit, cítila jsem se vyčerpaná po hodině a nevracelo mě to tolik energie. Možná to bylo i tím, že v třídách nebylo tolik lidi jako předtím a nebyla tam ta správná atmosféra…

Co mně to dalo? Co jsem se naučila?

Naučila jsem se třeba to, že se do práce chodí včas. Za každou cenu. Neexistovalo, aby lektor prišel pozdě i jen o 5 minut, protože mu nejela tramvaj. To Honza rázně zahudroval, že v takových případech se bere taxik, ať to stojí, co to stojí. Do hodiny se chodilo přesně na minutu, taky přestávky se dodržovaly. Samozřejmě, že lidi se ještě bavili venku, ale když lektor 1-2x začal přesně i bez většiny třídy, všichni si na to brzy zvykli. Naučila jsem se preciznosti a náročnosti na kvalitu. Nespokojím se jen tak s něčím a naučila jsem se, že za své peníze človek musi dostat očekávanou kvalitu. Asi to bylo tím, že nás Honza učil zlepšovat se, pracovat na sobě dokud jsme nebyli dokonalí :-) Naučila jsem se učit se ze zpětné vazby a že je pozitivní i když není příjemná. Vlastně jsem se naučila líp psát, protože mám děsnej hrabopis, tak jsem se naučila psát čitelně tiskacím na tabuli :-)))

13.9.06

Lenka Požárová – Brychtová, lektorka Kurzů Jílek 1992-1997

O její pozoruhodné kariéře se dočtete na
http://www.zapalena-kucharka.cz/…e-zapalena-kucharka.html

---

Filip vzpomíná:

Do Kurzů Jílek jsem přišel v létě 2005 a musím přiznat, že když jsem na školení viděl poprvé drilovou metodu, říkal jsem si, že něco takového prostě nemám šanci nikdy zvládnout.

Všichni lidé z jazykovky mě ale velmi podporovali a já jsem se začal učit drilovat. Ze začátku to byly sice dost nervy (obzvláště když jsem měl skutečně stát před studenty a něco je učit), ale když člověk po chvilce zjistí, že lidé na něho reagují, smějí se jeho přihlouplému vtipkování a naslouchají tomu, co říká, je to úplně nová a senzační zkušenost.

To byl asi i důvod, proč jsem dál zůstal učit a stálo mi za to dojíždět z Třebíče do Brna i ve školním roce, ješte při studiu na střední škole.

I když to asi zní hrozně, tak mám pocit, že jsem pri učení já sám konečně pochopil některé gramatické jevy v angličtině, což bylo asi tím, že pokud má člověk někomu něco vysvětlovat, musí to nejdřív skutečně pochopit sám.

Dál pro mě byla novinka, že mě lidé z generace mých rodičů začali považovat za experta a autoritu, což se mi do té doby opravdu nestávalo. Určitě taková praxe člověku pomůže i naučit se odhadnout typ člověka, způsob, jak s ním jednat, což se v běžném životě určitě může hodit. Pak si také zvyknete myslet na několik věcí v jeden okamžik, rychle a pohotově reagovat a dlouho se soustředit a ani to asi není k zahození.

Na závěr mi asi nezbývá než říct, že jsem moc rád, že jsem tohle všechno před rokem zkusil a zkouším dodnes.

14.9.06

Filip Slunský, student Právnické fakulty v Brně

lektor Kurzů Jílek od roku 2005